Kapitola 3. - Štěně je doma

Několik základních ,, papírových „ informací.

Kdo je majitel?
Majitelem jste od podepsání smlouvy a předání štěněte vy.


Kdo je chovatel?
Chovatelem bude po celý život štěněte majitel chovatelské stanice. U psů s průkazem původu je vždy druhým jménem vašeho štěněte jméno chovatelské stanice.


Komu volat, budu – li mít nějaký dotaz ohledně vývoje či chování štěněte?
Právě zde vám pomůže kontakt zapsaný ve smlouvě o prodeji štěněte. Chovatel by měl být vaším prvotním rádcem. Můžete se spolehnout i na svého veterinárního lékaře.


Co vám pomáhá při zaběhnutí či krádeži psa?
Tetovací číslo vašeho štěněte je zapsáno v průkazu původu a shoduje se se zápisem v plemenné knize Čip se nachází na krku . Přesné umístění je určeno v pase. Pas supluje očkovací průkaz a je nezbytný pro výjezd za hranice. Dokladem o čipování je i díl D ( růžový, formát A5) přihlašovacího dokumentu. Tento jste společně vyplnili s chovatelem nebo veterinářem. Díl D slouží pro vaši potřebu. Zároveň jste obdrželi 3 náhradní kódy, které si mohou uschovat dospělí členové rodiny aby číslo kódu měli vždy po ruce. Osvědčilo se jejich nalepení na osobní doklady, které máte neustále u sebe. Na kódu je číslo, které v  případě ztráty psa sdělíte příslušným úřadům. Chovatel, veterinář, nebo vy odešlete díl C na registr. Do jednoho měsíce obdržíte průkazku, na jejímž základě Vám bude při přihlášení psa snížen roční poplatek za psa. Toto se provádí v Praze. V ostatních městech upravují snížení poplatků místní vyhlášky. Do obdržení průkazky supluje tuto díl D.



Co připravit před příchodem štěněte?


Vytipovat klidný kout, kde bude moci odpočívat. Měl by být bez průvanu a rušivých zvuků a pachů, proto by neměla byt tímto místem kuchyň ani předsíň.Zde umístěte pelíšek. Pes by nikdy neměl ležet na holé zemi. Počítejte s tím, že štěně velmi rychle vyroste. Budete-li pořizovat různé přepravky, vaničky, pelíšky přizpůsobte jejich rozměr již velikosti dospělého psa. Pes by měl mít možnost se v pelechu pohodlně natáhnout. Velmi se mi osvědčil molitan, na který jsem z omyvatelné ubrusoviny ušila nesnímatelný potah. Teprve přes molitan jsem přehazovala různé psí deky a návleky. Omyvatelný povrh značně usnadňuje hygienu.


Dvě misky. Jednu na potravu, druhou na vodu.


Obojek a vodítko. Štěně poroste jako z vody. Kupujte proto pouze látkové, levné a nastavitelné obojky. I zde jsou k výběru různé barvy a vzory. Dražší kožené obojky a vodítka se vyplatí, až když štěně tak výrazně neporoste.


Můžete koupit i náhubek. Ve štěněčím věku postačí z umělé hmoty. Bude sloužit pouze k upevnění návyku jeho nošení. Někdy slouží, zvláště u velmi žravých jedinců, i jako prevence pozření různých pochutin na vycházkách. V dospělosti se bez něho neobejdete například při jízdě hromadnou dopravou.


Bezpečnost štěněte a ochrana vašeho majetku je též velmi důležitá. Osvědčilo se kleknout si na kolena a rozhlédnout se po místnosti očima štěněte. Vidíte kabely od televize, těžké stolní lampy, počítače? Krásné jedovaté pokojové rostliny? Drahé vázy po babičce, knihy uložené na dolních policích, ubrus, jehož kraje jsou těsně nad zemí? Poházené lodičky, kabelky? Rohože ze zajímavých přírodních a chutných materiálů? Klubíčka vlny a v nejposlednější řadě lákadlo největší - otevřený odpadkový koš plný voňavých zbytků? Všechny tyto předměty jsou lákavou kořistí pro vašeho dravce. Musí vše prozkoumat, ochutnat, přemoci. Dojde- li ke škodě, kterou štěně přežije, počítejte do deseti. Za zničenou věc můžete vy, protože jste ji neodstranili. Vše má i své světlé stránky. Nesrovnatelně cennější, než rozžvýkaná bota, bude dobrovolný úklid celé rodiny. Nikde se nebudou povalovat právě sundané voňavé ponožky manžela. Buď budou uklizeny, nebo alespoň jedna zmizí. Časopisy dětiček budou vždy na vyhrazeném místě. Ze stejného důvodu jako uklizené ponožky. Zabezpečte i koš na špinavé prádlo. Je to přece všechno tak důvěrně voňavé!


Majitelé zahrádek, jezírek a bazénů. Pozor! V dospělosti pes ocení, že jste kvůli němu, majíce na paměti jeho fyzickou kondici, bazén pořídili. Malé štěně se však při pádu do bazénu, ač je vybaveno schopností plavat, pravděpodobně utopí.


Dále můžete v prvních týdnech zakoupit kleště na zastřihování drápků, kartáč na vyčesávání srsti (druh těchto ,,nástrojů“ závisí na plemeni, které vlastníte, u krátkosrstých postačí vyčesávací rukavice). Je-li právě období výskytu klíšťat, budete potřebovat speciální obojek který je odpuzuje, a kleštičky na jejich snadné odstraňování.


Nepořizujte : různé druhy stahovacích obojků, sprejové nebo elektrické obojky.


Výchova štěněte


Seznámení štěněte s lidskou a psí smečkou


S výchovou štěněte začínáte v okamžiku, kdy ho vezmete do náruče, nasednete do auta a odjíždíte domů. Je vytrženo z obvyklého prostředí, zbaveno bezpečí, necítí známý důvěrný pach matky a sourozenců. Sedí v divně v rčícím stroji a dotýkají se ho neznámé ruce. Vaše náruč mu postupně pocit bezpečí poskytne. Trvá-li cesta delší dobu, několik hodin, umožněte štěněti na klidném místě osvěžení. Nabídněte mu vodu , vyvenčete ho. Po příjezdu domů zabraňte ostatním členům rodiny, aby se na štěně vrhli, tiskli ho, nadšeně křičeli. Dejte mu čas seznámit se s novým prostředím, vše v klidu prozkoumat a očichat. Vyvenčete ho, nakrmte a umístěte do pelíšku. V noci si vezměte štěně k posteli. Podotýkám k posteli, ne do postele. Někteří psí jedinci první noc propláčou, jiní v klidu usnou. Začne-li štěně v noci naříkat, nerozsvěcejte světlo, klidně položte ruku na štěně. Nemluvte. Máte-li pocit, že si štěně potřebuje ulevit, klidně ho vyneste, opět beze slov. Poté ho opět uložte do pelíšku. Ke zklidnění štěněte se doporučuje umístit do pelechu tikající budík – připomíná mu tlukot srdce matky a sourozenců, látku načichlou starým domovem.


Pes je smečkové zvíře. Má rád jasná pravidla, řád, své přesně určené místo ve smečce. Tehdy je spokojený, vyrovnaný, sebejistý. Aby soužití s vaším ,,dravcem“ bylo neproblematické a harmonické, je třeba se výchově věnovat soustavně a systematicky. Osobně nedoporučuji všechna kynologická cvičiště. Na některých nemají mnoho zkušeností s různými plemeny. Rozhodnete-li se pro cvičiště, vypravte se tam nejprve beze psa a hodinu sledujte. Domluvte se na jedné zkušební hodině. Bude-li vám způsob výcviku vyhovovat, zapojte se. Největším přínosem těchto návštěv je, že si štěně může hrát s větším počtem vrstevníků. Osvojovat si první návyky nenásilnou formou. I majitel získává zkušenosti, díky nimž se vyvaruje obvyklých a častých chyb.
Při návštěvách psí školky však pokračujte souběžně v domácím výcviku. Štěně nepřetěžujte, snažte se o pravidelnost. Se štěnětem stačí pracovat pouze 10 minut denně.


Při seznamování štěněte s ostatními psy dodržte několik zásad.


Čím dříve k tomuto kroku přistoupíte, tím lépe. Chovatel a veterinář vám mohou doporučit izolaci štěněte až do ukončení vakcinace, což je období asi 12 týdnů věku. Zde se budete muset sami rozhodnout. Riskovat onemocnění štěněte, což je při dodržení určité opatrnosti velmi nepravděpodobné, nebo promeškat jedno z  nejdůležitějších období života štěněte. Čas, ve kterém by mělo štěně navazovat kontakty s jinými psy i lidmi a během něhož by se mělo možnost naučit základům správné psí komunikace. Psi, kteří si ve štěněčím věku nemohou hrát s jinými, se nenaučí gesta podřazenosti a nadřazenosti. Později, při setkání s jiným psem, mohou reagovat agresivně nebo bázlivě, protože se setkali s tvorem, kterému nerozumí, není pro ně čitelný. Stejně by si štěně mělo zvykat i na lidskou společnost. Měli bychom ho brát do míst, kde se pohybuje více lidí a do dopravních prostředků. To už samozřejmě na vodítku. Měli bychom ho seznamovat s dětmi a s dalšími zvířaty. Situace, do kterých se štěně dostane nejpozději do 4. měsíce, bude později považovat za normální součást života.


Jak nejlépe ochránit zdraví vašeho štěněte?
Vyhledávejte místa, která nejsou zamořena výkaly psů (parky v centru města, kde připadá na jeden m2 pět psů, opravdu nejsou vhodným místem pro štěně). Stýkejte se pouze se psy, jejichž majitelé vám potvrdí, že je jejich pes očkován a neprojevuje se agresivně vůči štěňatům.


Štěně je dobré začít seznamovat nejprve s jedním, později dvěma psy. Štěně zvýhodníme tím, že si klekneme a zdvihneme ho do úrovně cizího psa. Umožníme klidné očichání a teprve poté jej postavíme na zem a dovolíme mu seznámit se. Postupně kruh psích kamarádů rozšiřujeme.


Nejprve vyhledáváme psy stejné váhové kategorie, přibližně stejného věku. Později ho seznamujeme se psy nejrůznějších ras.
Úplně malé štěně může navštěvovat již zmiňovanou psí školičku


Aby se vztah mezi vámi a štěnětem dobře vyvíjel, měli byste být vůdci, ochranou a bezpečím. Nejdůležitějším tvorem pro vaše štěně. Jak toho dosáhnout?

Vy i vaše rodina jste nadřazeni štěněti.


1. Hru začínáte i končíte vždy vy. Při ,,boji“ častěji vyhráváte, než prohráváte.
2. Jste klidní, vyrovnaní.
3. Štěně za vše správné nadšeně chválíte.
4. Používáte širokou škálu hlasu. Dámy mají výhodu. Určitých výšek a nadšení nejsou silnější páni tvorstva schopni.
5. Trest by měl být u malého štěněte výjimečnou událostí. Převažují pozitivní podněty. Trestáte vždy bezprostředně při provinění.
6. Dodržujete v rámci možností pravidelný denní rituál výchovy.
7. Všichni členové rodiny jednají stejně.
8. Nenecháváte štěně, aby vám okusovalo ruce a části oděvu.
9. Jíte zásadně dříve než štěně, teprve poté dostane pes do misky. Nekrmíte ho od stolu.
10. Člověk může kdykoliv odebrat psovi žrádlo nebo jeho oblíbenou hračku bez jakéhokoliv náznaku agrese ze strany psa.
11. Dotýkáte se psa na všech částech těla. Začínáme submisivními – koutek úst, boky, strany nohou. Pokračujeme k dominantním zónám – vrh hlavy, hřbet, přikrytí očí lidskou dlaní.
12. Nezvedáte ho na sedačku, raději se vy snížíte k němu na zem.
13. Kam nemá mít pes v dospělosti přístup, nikdy ho nepouštíte.
14. Ze dveří vycházíte vždy první.
15. Jde-li štěně před vámi po úzké cestě a vy chcete projít, neobcházíte ho, ale odstrčíte.
16. Psa můžete kdykoliv vyhnat z jeho pelechu.
17. Pes nesmí do vaší postele- to je pelech pána smečky.


Vrčení vnímáte jako přirozený komunikační prostředek mezi psy. Povolujete vrčení svého psa pouze tehdy, kdy to uznáte za vhodné. Při hře, seznámení se stejně starým a velkým psem. Přejde-li vrčení do hlubší tóniny, je-li provázeno ceněním zubů a celkově překračuje úroveň hry, nekompromisně zasáhnete povelem fůj! I vy můžete na svého psa zavrčet. Opravdu se vyplatí napodobovat zvuky psům srozumitelné. Zpočátku se můžete ostýchat. Postupně již nebudete přikládat důležitost údivu a úsměvům okolních lidí.


Tuto zkušenost jsem získala při návštěvě psí školičky a později cvičiště. Byli jsme zde již po několika týdnech sehraná parta lidí i psů. Po počáteční hře jsme se věnovali nácviku pořadových cvičení. Záhy všichni stálí návštěvníci používali stejné povely a tón hlasu. Nad cvičištěm se ozýval sbor slov:,, ssseedni, llleehni, vstááááň“. Zvláště slůvko vstáááň bylo provázeno melodickou stoupající a klesající intonací. Nováčkové kulili oči, často se usmívali. Do dvou výcvikových hodin z nich ostych opadl a i oni melodicky ,,zpívali“. Pes dobře reaguje nejen na konkrétní slova, gesta, hlavně však na melodii hlasu. Pochvala byla provázena výkřiky nadšení, pokárání vrčivým hlasem.


Jste důslední. Na jednotlivé situace reagujete vždy stejně.
I když se zmýlíte, psu se neomlouváte ani ho nechlácholíte.
Vyděsí-li vaší ,,šelmu“ neznámá překážka v přírodě a na klidných místech - sněhulák, padlý strom, divný keř, popelnice, která tam včera nebyla… zachováte klid. Ničím nesignalizujete, že se jedná o výjimečný jev. Máte-li možnost , klidně se psem na vodítku přistoupíte k nebezpečnému objektu a necháte ho očichat si předmět. Během této činnosti pokračujete v klidném rozhovoru s přítelem, jste-li sami, mlčíte. Hlavně psa nechlácholte, nepřiměřeně nepovzbuzujte.


Formy pochvaly


Použijeme nadšený hlas ve vyšší tónině: ,,šikulka, to je hodný, ták je dobře, pašák…..“.
Odměníme pamlskem. Pes se však nemá díky pamlskům nasytit. Má mít v hubě pouze příjemnou chuť. Piškoty proto nalámeme, párek, sýr, salám, mrkev, atd. nakrájíme na malé kousky. Pamlsek nenabízíme vždy. Občas chválíme jen slovně. Zahrajeme si oblíbenou hru, nabídneme oblíbenou hračku, pomazlíme.


Formy trestu


U chovatele to byla psí máma, která štěně uklidňovala i usměrňovala a její roli teď musíte převzít vy. Jak již bylo řečeno, štěně učíme, že lidské ruce a nohy tu nejsou proto, aby je mládě okusovalo, a proto pořídíme dostatek bezpečných psích hraček a některou z nich štěněti podstrčíme v okamžiku, kdy se chce zakousnout do naší končetiny…
Psa nikdy netrestáme bitím, kopáním, křikem apod. Pes tyto „projevy“ nebere jako trest, ale jako akt agrese z naší strany a začne se nás bát. Většinou postačí hlubokým vrčivým hlasem táhle pronést fůůůůůůj. Nebo slovo, které si vyberete. Platí-li u pochvaly okamžitá reakce, u potrestání to platí dvojnásobně.
S doporučovaným způsobem plesknout psa novinami nesouhlasím. Nechcete-li být doma obloženi novinovými svitky, vždy trvá určitý čas, než noviny najdete. Prodleva je nepřípustná, štěně již neví, co provedlo. Slovní trest může následovat okamžitě.


Nikdy netrestejte psa po příchodu domu, když ve vaší nepřítomnosti něco provedl. Pes si prohřešek nepamatuje a provinilým výrazem reaguje na vaší momentální náladu. Protože neví, proč je trestán, stává se nejistým a narušuje se tím vaše vzájemné porozumění. Když něco zničí, můžete za to vy. Neodstranili jste totiž věc z jeho dosahu. Pejsek je zvídavý, sám doma se nudí a nenabídnete- li mu po příchodu aktivní činnost, bude si energii vybíjet na vašem majetku. Ví-li štěně , že v určitou hodinu se jde ven, nebo bude nějaká pravidelná zábava, bude zničených věcí podstatně méně.


Opravdu několikrát jsem se setkala s názorem - však on dobře ví, že něco provedl. Jindy mě vítá, když něco provede, zaleze. S tímto názorem je spojena další chyba majitelů psů. Často jsou překvapeni inteligencí a chováním svého psa do té míry, že mu začnou přisuzovat lidský způsob myšlení, polidšťovat jej. Pes je bezesporu inteligentní, je schopen se mnohému naučit, jedná na základě vrozených schopností. Opravdu to však není komisař Rex. Jak vysvětlit situaci nastíněnou v úvodu tohoto odstavce?


Pes si může vypěstovat návyk (aniž by pána viděl, pouze slyší jeho příchod)¨: je něco zničeno, rozkousáno… příjde páníček – bude zle. Nespojí si však jako lidé, tu věc jsem zničil já, proto jsem trestán.
Pes je velmi vnímavý k našim náladám. Držením těla, zachmuřenou tváří, prudkými pohyby, vtažením hlavy mezi ramena… tím vším signalizujeme své rozladění. Nemusíme proto ani promluvit a pes ví, že se zlobíme.


Provádí-li štěně činnost, kde fůůůůj nestačí, můžete mu shora prsty stisknout tlamu, nebo pozvednout hlavičku a upřeně se zadívat do očí, případně lehce zatřást štěnětem při uchopení kůže na zátylku. Tyto pohyby opět doprovázejte vrčením s fůůůj.
Při nežádoucí činnosti na procházce se mi osvědčilo metat po mé feně předmět, který jsem měla po ruce: stočené vodítko, šišku, klacík. Někteří majitelé jsou důslednější a v rukou neustále svírají železný řetízek. Postupně stačí pouze kovem zazvonit. Nemusíte štěně trefit, i když výkony se opakováním zlepšují, stačí, aby předmět upadl v jeho blízkosti. Úlek má za následek, že štěně nežádoucí činnost přeruší a vy se okamžitě snažíte odvést jeho pozornost jiným směrem. Výhoda – okamžitá reakce.


Přivolání


Ze cviků je pro štěně i dospělého psa nejdůležitější přivolání. Mnohdy na něm závisí jeho život. Pokud se budeme chovat tak, že nás štěně příjme jako přirozenou autoritu, jako vůdčího jedince ve smečce, nebudeme mít s přivoláním žádný problém. Štěňata, která nejčastěji kolem osmého týdne života odcházejí od majitele, mají zakódovaný tzv. následovací pud. Kdyby ve volné přírodě štěňata nenásledovala matku, stala by se brzy snadnou kořistí jiné šelmy. Vrozené chování můžeme podpořit tím, že necháme štěně na bezpečných místech běhat co nejvíce na volno. Štěně si nás bude hlídat, protože jsme jeho jedinou jistotou v zatím neznámém světě. Na druhou stranu můžeme instinkt zcela potlačit a vybudovat si jisté „odvolání“, jestliže budeme mít štěně neustále připnuto na vodítku se slovy, že je ještě malé na to, aby umělo poslouchat a že ho z vodítka pustíme, až bude větší. Jestliže uvažujeme tímto způsobem, zůstane náš pes na vodítku celý život. Nebude moci přirozeným způsobem, tj. volným pohybem, vybít svoji energii. Může začít napadat ostatní psy i lidi.


Postupně, jak štěně vyrůstá, začíná zkoumat okolní svět, nicméně my bychom pro štěně měli stále být tím nejbezpečnějším a nejlepším útočištěm. Řídíme se zásadou proveditelnosti příkazu. Snažíme se štěně přivolávat v situaci, kdy nás vnímá a je velká pravděpodobnost, že požadavek splní. Například upoutáme pozornost štěněte zavoláním jeho jména. Štěně se k nám rozběhne. My se opticky zmenšíme, poklekneme a řekneme kouzelné slovíčko ,,ke mně“. Přiběhlého pejska předsadíme a hned odměníme. Na povel volno opět propustíme. V další fázi toto činíme již vzpřímeni (pro psa se nacházíme v dominantním postoji). Po přiběhnutí opět psa předsadíme a odměníme. Teprve po zvládnutí tohoto přivolání situace ztěžujeme. Zaměříme se na odvolání psa ze hry, nebo je-li zaujat jinou velmi zajímavou činností (pozoruje letícího ptáka, hrající si psy, vyhrabává kráter na poli, požírá něco opravdu ,,chutného“). Nejprve musíme upoutat jeho pozornost. Zavoláme ho jménem a učiníme rychlý pohyb směrem od štěněte, tleskáme a lákáme ho vysoko nasazeným hlasem. A opět, samotný povel „ke mně“ použijeme až v okamžiku, kdy jsme si jistí, že k nám štěně skutečně doběhne. Opakujeme ho nanejvýše ještě jednou . Pak voláme štěně jménem. Nesmíme vypěstovat návyk, že štěně reaguje až na několikrát opakovaný výcvikový příkaz. Platí zde však trpělivost. Vše se nedaří hned. Budeme-li však postupovat vždy stejně, výsledek se dostaví. Cvik provádíme několikrát za procházku a štěně opět po jeho ukončení vypustíme na vo lno. Dojde-li totiž k jedinému přivolání před odchodem domů, štěně si cvik spojí s připoutáním na vodítko a následným koncem procházky. Nebude ho proto respektovat. Prchá-li štěně směrem od nás, zavoláme ho a rozběhneme se na druhou stranu, případně se mu schováme. Toto samozřejmě neprovádíme v blízkosti silnic, ale na klidných přehledných místech. Když nás štěně objeví, opět chválíme. Pokud je štěně natolik zaujato nějakou činností, že naše pokusy o přivolání nevnímá, je dobré se mu schovat. Štěně brzy zjistí, že mu vůdce smečky zmizel, a začne hledat.


Nikdy štěně nehoňte. Štěně to bere jako hru na honěnou a vy ho nemáte šanci chytit. Navíc tím ztrácíte své dominantní postavení a pes poznává, že není ve vašich silách ho dostihnout.


Pokud se ocitnete v situaci, která by pro štěně mohla být nebezpečná, a vy se k němu potřebujete dostat, nepřibližujte se přímo, ale obloukem, neudržujte s ním oční kontakt a odvraťte i hlavu. Když se dostanete až k němu, sedněte si na bobek. Pokuste se zůstat klidní.


Přivolání není věc výcviku, ale vztahu. Svůj vztah upevňujete, nebo boříte každodenním soužitím, i když si to někdy ani neuvědomujete.


Dále se zaměřte na nácvik chůze u nohy.
I tato dovednost vyžaduje určitý čas. Nejprve si štěně musí zvyknout na nošení obojku. Nasadíme mu ho vždy těsně před procházkou. Postupně si ho spojí s touto oblíbenou činností. Měli bychom dbát na to, aby obojek nebyl příliš utažen, asi na dva prsty od krku. Zároveň nesmí být hodně volný, aby si ho štěně nemohlo sundat. Někteří filutové později dokonce páníčkům přinášejí obojek a vodítko, aby je pobídli k vycházce. Štěně na vodítku nemá táhnout majitele za sebou. V budoucnu opravdu nebude působit pěkně, když křehká žena ,,povlaje“ za čtyřicetikilovým psem. Trpí i značně zápěstí ruky. Štěně od počátku lehkými krátkými pohyby vycukáváme, a jde –li u nohy, opět hlasitě chválíme. Cviky opakujeme krátce a často. Osvědčilo se i svírat v ruce pamlsek nebo slovně udržovat pozornost štěněte. Některé příručky doporučují nácvik chůze u nohy provádět na konci procházky, kdy je štěně již unaveno. Vyhlédnout si stejné místo, nejlépe podél pevného plotu. Psa opět slovně povzbuzujeme a fixujeme jeho pohled na nás. Procház íme pomalými kroky podél zdi tak, že se pes nachází mezi námi a zdí. Postupně trasu prodlužujeme. Zvládne-li štěně předpisově chůzi u nohy vedle zdi, přecházíme do volného prostranství. Malému štěněti nikdy nenasazujeme různé druhy stahovacích obojků. Postačí látkové nebo kožené. O těchto pomůckách bude ještě řeč později.


Ostatní cviky jako sedni, lehni, vstaň atd. provádíme vždy hrou a slouží spíše k udržení podřízenosti psa. Například vidíme-li, že se štěně chystá sednout, počkáme, a když usedá, hlasitě řekneme sedni. Při povelu sedni můžeme postupovat i následujícím způsobem. Psa máme u nohy na vodítku. Vyslovíme povel a současně mírně zatáhneme za vodítko vzhůru a volnou rukou lehce stlačíme zadek psa k zemi. Při nácviku lehni, postupujeme z pozice sedícího psa. Ruku máme lehce položenou na zádech psa v oblasti kohoutku. Vyslovíme povel lehni a v ruce máme pamlsek. Od čumáku pohybujeme rukou od psa k zemi. Pes se natáhne za pamlskem a my zároveň jemně zatlačíme na záda. Po ulehnutí dáme psu odměnu. Nechtějte po štěněti , aby vše hned pochopilo. Platí zásada vždy naučit jednoduchý cvik a poté ho komplikovat. Vše chce čas a důslednost. Výcvik se záhy stane i pro vás potřebou a budete velmi hrdí na pejska i na své cvičitelské schopnosti.


Nácvik čistotnosti


Štěně má vrozenou potřebu čistého pelíšku. Postupně se jeho chápání pelíšku rozšíří na celý byt, dokonce i pozemek. Ve věku 4 – 6 měsíců dokáže štěně zadržet nutkání až na několik hodin.


Když jsme ještě měli všech 14 mimin doma, snažila jsem se při pobytu v domě štěně, které chtělo vyvenčit, okamžitě vynést. Při počtu čtrnácti štěňat jsem úspěch slavila jen někdy. Situace se značně zjednodušila pobytem na zahradě. I štěňata byla klidnější. Když některé pocítilo nutkání, vylezlo z pelíšku, vykonalo potřebu, vrátilo se a pokračovalo ve spánku.


Této jejich schopnosti musí nový majitel využít. Štěně se chce vyprázdnit vždy po krmení a probuzení. Signalizuje tuto potřebu zrychleným čucháním a vyhledáváním vhodného místa. Pozorný majitel tyto signály záhy rozpozná. Tehdy je nutné štěně uchopit a postavit na místo určené k venčení. Nejlépe vyběhnout z domu. Je jasné, že v pět hodin ráno nebo v chladné noci jsou těchto výkonů schopny jen otrlejší, zakalené, silné povahy. V nouzi může pomoci místo v bytě, které jsme vyložili novinami nebo hadrem. Nejedná se však o čisté noviny či hadr. Utřeli jsme s nimi minulou loužičku. Štěně vyhledává pach moči a snaží se venčit vždy tam, kde ho cítí. Správné návyky si osvojí každé štěně. Bude však záležet na času a důslednosti majitele, jak rychle to bude.


Nácvik samostatného pobytu doma


Opět má jednodušší situaci ten, kdo příchod štěňátka plánoval a přizpůsobil mu svou dovolenou.


Na nutnou samotu je nutné zvykat štěně pomalu a postupně. Čím déle s ním zpočátku můžeme být, tím lépe. Z pohledu štěněte tvoříte dohromady jednu velkou smečku, kde vy se musíte chovat jako správný vůdce, rozhodně a sebejistě, aby z vás bylo cítit, že u vás je to bezpečné místo, kde štěně vždycky najde ochranu i jasné vedení. Musíte štěně přesvědčit, že není odvrženo ze smečky, že odloučení je pouze dočasné.


Odcházet vždy, když je štěně najedené a vyvenčené. Použít stejné slovo na rozloučenou: „Zůstaň, ahoj, buď hodný, já přijdu…“. Nabídnout štěněti oblíbenou hračku, pamlsek. Můžete i nacvičovat čas, kdy odcházíte do zaměstnání. Vzdálit se, a když štěně přestane kvílet, chvilku počkat, vrátit se a pochválit. Postupně čas prodlužovat.


Nezapomeňte odstranit vše, co by mohlo být ve vaší nepřítomnosti pro štěně hrozbou, způsobit mu zranění.


Na závěr této kapitoly nejdůležitější pravidlo ještě jednou. Štěně vychováváme důsledně, nicméně laskavě. Tresty by měly být opravdu výjimečné.